Dynamický stereotyp aneb individualizace ručního písma je základem zkoumání
„Základní podmínkou pro možnost identifikace pisatele podle ručního písma je jeho individuálnost“.[1] Ruční písmo je výsledem dlouhého procesu, ve kterém se promítají psychologické, anatomické, fyziologické a mnohé další stránky pisatele. Fyziologické předpoklady pro psaní spočívají především v naší centrální nervové soustavě. Ruka je spojená s mozkem zhruba 120 tisíci nervových sítí. Je prokázáno, že vliv na psaní má i centrum rovnováhy.
Písmoznalecké zkoumání je založeno na individuálnosti rukopisu, tedy dynamickém stereotypu, který vzniká osvojením procesu psaní (zautomatizováním). Složitý návyk psaní se skládá z technického, grafického a pravopisného návyku. Tyto procesy začínají zpravidla se školní výukou psaní. Veškeré procesy, které jsou navíc ovlivněny objektivními a subjektivními faktory, postupně formují ruční písmo do své osobité podoby.
Vývoj a následný proces psaní ovlivňuje především anatomická stavba ruky a s ní spojená motorika. Jemný kostrový aparát ruky se skládá z několika kostí, článků prstů a kloubů. Pohyb ruky umožňuje svalové ústrojí, díky němuž jsme schopni nejjemnější pohyblivosti a také samotného psaní. Na výkonu psacího pohybu se podílí nejen ruka, ale taktéž paže, předloktí, zápěstí a prsty. Je však nutné zdůraznit, že není podstatné, který orgán zabezpečuje psaní. Protože veškeré procesy řídí mozek, lze možné psát i jinou končetinou, ale např. i ústy a pahýly.
Jednotlivé zvyklosti se u pisatelů různí, čímž se stávají jejich rukopisy a písemné projevy jedinečné. „Na celém světě by se nenašla shoda mezi dvěma písaři v jejich svalové činnosti při psacím výkonu, ani kdyby se jejich počet znásobil do trilionů.“[2] Při učení psaní se rukopis postupně zrychluje, stabilizuje a bezděčně automatizuje. V mozkové kůře mohou probíhat i jiné pochody než psaní a pisatel se nemusí na vykonávané pohyby při psaní tolik soustředit. Tato jedinečnost a individuálnost ručního písma (tj. dynamický stereotyp), která je na jinou osobu nepřenosná, umožňuje identifikovat pisatele a určit pravost sporného podpisu.
Automatizace psaní a ustálení dynamického stereotypu nastává ve většině případů mezi 13. a 20. rokem věku pisatele. Relativní neměnnost rukopisu nastává mezi 20. a 60. rokem života, přesto se do ručního písma prolíná řada faktorů, která ho neustále pozměňuje. Mezi tyto činitele patří např. i četnost psaní a zdravotní stav.
[1] PORADA, Viktor et al. Kriminalistika: úvod, technika, taktika. Plzeň : Aleš Čeněk, s. r. o., 2007. s. 131. ISBN 978-80-7380-038-3.
[2] PETERA, Josef. Úvod do soudní a kriminální grafologie: Stručné dějiny grafologie, s. 9.